úterý 3. listopadu 2009

Eckhart Tolle: Čas


Forma také zahrnuje čas. Nemůžeme popírat, že čas je nebo zdá se být na povrchu života reálným, protože je všude. Pokud jde o formy, zdá se, že čas s nimi něco provádí. S formami života. Je to podivné. Postupně ty formy ničí, eroduje. Někteří lidé se na něj dívají jako na nějakou hroznou nemoc, která postihuje každého. Jako by každý trpěl smrtelnou nemocí. Výsledkem je konec formy. Můj otec, kterému je 87, říká: Zrcadla nejsou stejné kvality jako bývala.

Takže je umění žít v tomto světě, kde na jedné straně se zdá, že čas je všude a všechno ovládá. Ale na druhé straně čas je také chápán jako iluze. Protože když se podíváte hlouběji, žádný čas není, vždycky je pořád jenom tento okamžik. A proto je to brána do dimenze bez forem. Je to ta úzká brána, o níž mluví Ježíš, která vede k životu. Ano, je velmi úzká, je to jenom tento okamžik. Abyste ji našli, a Ježíš říká, že ji najdou jen nemnozí, musíte srolovat svitek svého života, na kterém je napsán váš příběh: minulost, budoucnost – velmi nejasná, kterou si neumíte ani představit.

Lidé si životem obvykle nesou břemeno minulosti, někteří větší, někteří menší. Já a moje historie, a já doufám nebo já se bojím, podle toho, co se děje, střídá se naděje a strach. Takže vy jdete se sebou samým, to má být to já, mysl založená na formě a na čase, a v ní je ta tíže. Čím více si nesete času, minulosti a budoucnosti, a přemýšlíte o ní, mluvíte o ní a odvoláváte se na ni jako na svou identitu, pocit sebe samého, plynoucí z věcí, které se staly v minulosti, a doufáte, že se najdete v budoucnosti, pak jste ztraceni ve formách. Protože to všechno jsou formy. Čas a forma patří k sobě. Takže musíte srolovat ty staré svitky, co byly dříve místo knih.


Je jeden krásný příběh, vize ženy, která napsala knihu Příčiny zázraků. Ta k ní přišla jako vnitřní hlas. Než začal ten svatý diktát, měla vizi, v níž našla velmi starý svitek, a když ho začala rozvíjet, viděla nalevo i napravo různé symboly. Přitom uslyšela hlas: Když přečteš to, co je nalevo, budeš znát minulost, když přečteš to napravo, budeš znát budoucnost. Ona se podívala doleva i doprava, a pak svitek svinula zpátky na prostřední část, kde bylo napsáno: Bůh je. A ona řekla: To je vše, co mě zajímá. To je vše, co chci. Bůh je. A stejný hlas jí řekl: Gratuluji, tentokrát jsi to dokázala. Takže středem jejího zájmu se stal přítomný okamžik. Kdyby se nestal středem jejího zájmu přítomný okamžik, nebyl by tu tento prostor, kudy by mohla procházet moudrost skrze formu, aby se beztvaré stalo formou skrze její mysl. Kdyby řekla: „To je zajímavé, podívejme se na budoucnost,“ o léta později by se ještě pořád na ni dívala a žasla ...  A minulost je taky zajímavá... Ale ona si zvolila Bůh je, jsoucnost přítomného okamžiku...

A to může být příkladem pro váš vlastní život, abyste se zajímali o přítomný okamžik, co nejvíce je to možné. Abyste se dostali z toho proudu, z té kontinuity minulosti a budoucnosti co možná nejčastěji. Abyste si udělali prostor, jako když sundáte závoj, nebo uděláte v něm otvor a prohlédnete do jiné dimenze. Jak se to dělá v některých filmech o kouzlech. A je to úžasné, probuzení do přítomného okamžiku. 

A protože jsme všichni v tomto přechodném vývojovém stádiu lidstva, mnozí lidé jsou nyní přechodné bytosti. Jako představitelé starého vědomí jsou nefunkční, nebo stávají se stále více nefunkčními, protože staré vědomí je zcela identifikováno s myslí, formou a časem. To existuje v lidské historii po mnohá tisíciletí. Tento stav ale nemůže už o mnoho déle přetrvat, přežít. A tak každá lidská bytost v sobě nese také to staré, ale mnozí lidé jsou přechodné bytosti, zejména ti, kteří jsou zde přítomni, v tom smyslu, že to staré v nich ještě působí, ale rodí se to nové. Říkám tomu nové, ale je to vlastně bezčasové, není to nové, ale řekněme, že je to jako jméno jednoho second handu, které jsem viděl: New to you. Nové pro vás.  

neděle 1. listopadu 2009

Eckhart Tolle: Myšlení - video



My jako lidské bytosti jsme v přechodném stádiu, kdy máme být přitaženi zpět ke zdroji. Takže jsou tu ve vesmíru dva pohyby: Jeden je ven, do stále více formy a stále více myšlení. Ten pohyb tu stále ještě je, je totiž stále mnoho lidí, kteří věří, že problémy tohoto světa mohou být vyřešeny, když o nich budeme více přemýšlet. Když budeme mít více komisí a schůzí o problémech světa. Když budeme diskutovat, že je skutečně vyřešíme. Neuvědomují si, že problémy světa jsou tu proto, že jsme ztratili kontakt se zdrojem, z něhož vše vzešlo. Když půjdeme do další diferenciace, tak problémy nevyřešíme, ale vlastně je zvětšíme. Takže teď potřebujeme vyvážit návrat ke zdroji a cestu ven do světa.
To neznamená, že už nic nebudeme dělat, pořád můžeme tvořit a dělat. Ale nesmíme sebe samé ztratit v tvoření a dělání a v myšlení. Nesmíme se ztratit ve své mysli. Musíme zůstat spojeni z bezčasovým, beztvarým zdrojem všeho života uvnitř nás. S prostorem bez myšlenek. Když zůstaneme s ním ve spojení, pak můžeme tvořit, ne my jako osoby, ale my jako univerzální pohyb vědomí. Vědomí chce, abychom spolu s ním vytvářeli vesmír a formy, takže můžeme být spolutvůrci, ale pouze pokud jsme ve spojení. Potřebujeme vědomé spojení se zdrojem. Takže to je váš osud, smysl vašeho života, proto jsme tady, a jestli to pro vaši mysl zní komplikovaně, platí to jen pro ni, jinak to není komplikované vůbec, je to velmi a velmi prosté.

Eckhart Tolle: Rovnováha tvaru a beztvarosti I.


1. Tvar a beztvarost

Jsem si jist, že všichni, kdo říkají, že svatý František z Assissi kázal ptákům, se mýlí. On samozřejmě naslouchal ptákům. Ptáci nepotřebují kázání. Tak božský zvuk, a tak nádherná výjimečná rovnováha mezi tichem a zvukem. Mezi zvukem a tichem je dlouhá pauza, a pak z ticha vyjde další zvuk, a je vždy tak čerstvý a nový, nikdy stejný pták neopakuje předchozí zvuk. Proto je to tak úžasné. A stačilo by, kdybyste je měli kolem sebe jako své učitele. Co jiného je třeba? Pták učí rovnováhu mezi tvarem a beztvarostí. To je umění žít, žít v obou dimenzích, zvuk a ticho, tvar a beztvarost, věci a bezvěcnost.

V tomto učení je zdůrazňována dimenze ticha, protože celá civilizace je ztracena ve tvaru, formě, ve věcech, v předmětech, v myšlenkách. Celá civilizace je ztracena v této dimenzi věcí, což zahrnuje i myšlenky. A proto je zde v tomto učení zvláštní důraz na to, co chybí. Rovnováha se musí sama znovu utvořit, protože žádná civilizace nemůže přežít bez rovnováhy mezi tvarem a beztvarostí.

Nyní má každý tvarů už dost. Proto tohle učení není založeno na znalostech, nebo na nových zajímavých faktech, nových informacích, in-forma-cích, protože svět už je toho plný. Můžete stisknout kterýkoli knoflík kteréhokoli přístroje, který máte, a dostanete informace. Topíte se v informacích. A musíme se ptát, co je cílem toho všeho. Zachrání více informací, nebo více věcí, svět? Najdeme plnost života skrze více věcí, větší a širší nákupní centra, což je taky forma? Anebo najdeme sebe samé skrze zlepšení schopnosti myslet a analyzovat a řešit analyticky problémy, které jsme vytvořili především nadměrným myšlením? Nebo, jak říká Karl Jung, nemůžete vyřešit problém na stejné úrovni vědomí, která ten problém vytvořila.

A tak to, co vytvořilo problém naší civilizace, je to, že lidé ztratili kontakt z dimenzí beztvarosti, kterou bychom také mohli nazvat duch, posvátno, a kdyby to slovo nebylo tolik zneužíváno, mohli bychom ji nazvat Bůh. Ale já jí nebudu tak říkat.

Ježíš řekl: Co vám prospěje, když získáte celý svět, a ztratíte sebe samé? On již viděl tendenci, kam věci směřují.