úterý 3. listopadu 2009

Eckhart Tolle: Čas


Forma také zahrnuje čas. Nemůžeme popírat, že čas je nebo zdá se být na povrchu života reálným, protože je všude. Pokud jde o formy, zdá se, že čas s nimi něco provádí. S formami života. Je to podivné. Postupně ty formy ničí, eroduje. Někteří lidé se na něj dívají jako na nějakou hroznou nemoc, která postihuje každého. Jako by každý trpěl smrtelnou nemocí. Výsledkem je konec formy. Můj otec, kterému je 87, říká: Zrcadla nejsou stejné kvality jako bývala.

Takže je umění žít v tomto světě, kde na jedné straně se zdá, že čas je všude a všechno ovládá. Ale na druhé straně čas je také chápán jako iluze. Protože když se podíváte hlouběji, žádný čas není, vždycky je pořád jenom tento okamžik. A proto je to brána do dimenze bez forem. Je to ta úzká brána, o níž mluví Ježíš, která vede k životu. Ano, je velmi úzká, je to jenom tento okamžik. Abyste ji našli, a Ježíš říká, že ji najdou jen nemnozí, musíte srolovat svitek svého života, na kterém je napsán váš příběh: minulost, budoucnost – velmi nejasná, kterou si neumíte ani představit.

Lidé si životem obvykle nesou břemeno minulosti, někteří větší, někteří menší. Já a moje historie, a já doufám nebo já se bojím, podle toho, co se děje, střídá se naděje a strach. Takže vy jdete se sebou samým, to má být to já, mysl založená na formě a na čase, a v ní je ta tíže. Čím více si nesete času, minulosti a budoucnosti, a přemýšlíte o ní, mluvíte o ní a odvoláváte se na ni jako na svou identitu, pocit sebe samého, plynoucí z věcí, které se staly v minulosti, a doufáte, že se najdete v budoucnosti, pak jste ztraceni ve formách. Protože to všechno jsou formy. Čas a forma patří k sobě. Takže musíte srolovat ty staré svitky, co byly dříve místo knih.


Je jeden krásný příběh, vize ženy, která napsala knihu Příčiny zázraků. Ta k ní přišla jako vnitřní hlas. Než začal ten svatý diktát, měla vizi, v níž našla velmi starý svitek, a když ho začala rozvíjet, viděla nalevo i napravo různé symboly. Přitom uslyšela hlas: Když přečteš to, co je nalevo, budeš znát minulost, když přečteš to napravo, budeš znát budoucnost. Ona se podívala doleva i doprava, a pak svitek svinula zpátky na prostřední část, kde bylo napsáno: Bůh je. A ona řekla: To je vše, co mě zajímá. To je vše, co chci. Bůh je. A stejný hlas jí řekl: Gratuluji, tentokrát jsi to dokázala. Takže středem jejího zájmu se stal přítomný okamžik. Kdyby se nestal středem jejího zájmu přítomný okamžik, nebyl by tu tento prostor, kudy by mohla procházet moudrost skrze formu, aby se beztvaré stalo formou skrze její mysl. Kdyby řekla: „To je zajímavé, podívejme se na budoucnost,“ o léta později by se ještě pořád na ni dívala a žasla ...  A minulost je taky zajímavá... Ale ona si zvolila Bůh je, jsoucnost přítomného okamžiku...

A to může být příkladem pro váš vlastní život, abyste se zajímali o přítomný okamžik, co nejvíce je to možné. Abyste se dostali z toho proudu, z té kontinuity minulosti a budoucnosti co možná nejčastěji. Abyste si udělali prostor, jako když sundáte závoj, nebo uděláte v něm otvor a prohlédnete do jiné dimenze. Jak se to dělá v některých filmech o kouzlech. A je to úžasné, probuzení do přítomného okamžiku. 

A protože jsme všichni v tomto přechodném vývojovém stádiu lidstva, mnozí lidé jsou nyní přechodné bytosti. Jako představitelé starého vědomí jsou nefunkční, nebo stávají se stále více nefunkčními, protože staré vědomí je zcela identifikováno s myslí, formou a časem. To existuje v lidské historii po mnohá tisíciletí. Tento stav ale nemůže už o mnoho déle přetrvat, přežít. A tak každá lidská bytost v sobě nese také to staré, ale mnozí lidé jsou přechodné bytosti, zejména ti, kteří jsou zde přítomni, v tom smyslu, že to staré v nich ještě působí, ale rodí se to nové. Říkám tomu nové, ale je to vlastně bezčasové, není to nové, ale řekněme, že je to jako jméno jednoho second handu, které jsem viděl: New to you. Nové pro vás.  

6 komentářů:

  1. Já opět a znova děkuji za tyto stránky. Díky za překlady. Sosám jak divá. Díky, díky, díky. Kateřina

    OdpovědětVymazat
  2. Rovněž děkuji, jako mnozí přede mnou. Úplně mě to pohlcuje, nádhera.
    Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za tyto stránky.
    Mirek

    OdpovědětVymazat
  4. Výborné..jen tak dál.

    OdpovědětVymazat